Sezóny 1990/91 - 1992/93
Sezóny 1990/1991 a 1991/1992 – Druhá liga u Vajgaru
Po postupu z Krajského přeboru byl hlavním cílem Vajgaru třetí nejvyšší soutěž v J. Hradci udržet, což se nakonec také povedlo. Vajgar v sezóně nepředváděl oslnivé výkony a v závěru sezóny 1990/1991 se musel zachraňovat. Rozhodující byl zápas s týmem Klatov, kde byl v té době na vojně Tomáš Ulman. Po dvou třetinách Jihočeši prohrávali 2:6, 13 minut před koncem dokonce 2:7, ale díky bojovnosti celého týmu v čele s nedostižným Václavem Pitlem nakonec Vajgar vyhrál 8:7 a druhou ligu pro Vajgar uchoval. Sezóna 1991/1992 byla naprosto odlišná oproti té předešlé a na jejím konci se Jihočeši spolu s Havířovem mohli radovat z postupu do první národní hokejové ligy na úkor Písku a Milevska.
Sezóna 1992/1993 – Postup mezi elitu
Čtrnáct účastníků druhé nejvyšší soutěže včetně nováčka od Vajgaru se utkalo dvoukolově, každý s každým a po těchto 26 utkáních figuroval na 4. místě tabulky se ziskem 31 bodů za 13 výher a 8 remíz. Poté následovala nadstavbová část, kde se prvních osm týmů tabulky utkal systémem každý s každým, jednou doma, jednou venku. Ze 14 zápasů Vajgar prohrál pouze čtyřikrát, doma s Královopolskou Brno, v Brně, Třinci a v Edenu s pražskou Slavií. Do play-off nastupoval Vajgar ze třetího místa a soupeřem mu byl Baník Hodonín. Vajgar hrál první dva zápasy doma a po výhrách 6:4 a 6:1 se ujal vedení v sérii 2:0. Ve třetím utkání měli Jihočeši kousek k postupu do dalšího kola, ale nakonec podlehli těsně 4:5. Hodonín dokázal stav série vyrovnat, čtvrtý zápas totiž vyhrál 2:0. O postupujícím do semifinále musel rozhodnout až pátý zápas hraný před domácím publikem. Domácí vedli jži 4:0, když v závěrečné třetině byl jeden z hostujících hráčů tvrdým faulem zraněn a musel být odvezen do nemocnice. Z tohoto důvodu Hodonín odmítl nastoupit ke zbytku utkání, jehož výsledek byl nakonec kontumován ve prospěch domácích na 5:0.
Vajgar postoupil do semifinále, kde se postavil suverénní Královopolské Brno. Finále první ligy se nehrálo, protože nově vzniklá extraliga se rozšiřovala o dva týmy, takže vítěz této série si automaticky zajistil účast v příštím ročníku nejvyšší soutěže. Úvodní utkání Vajgar zvládl na jedničku, když zvítězil 3:1. Do Jindřichova Hradce se série stěhovala za stavu 1:1, Královopolská druhý zápas vyhrála 5:3. První utkání lépe zvládli domácí (3:2pp), ale i Vajgar promarnil výhodu domácího prostředí a druhý zápas prohrál 2:4 a vše se stěhovalo zpět do Brna, kde musel rozhodnout pátý zápas. Po šedesáti minutách byl výsledek nerozhodný 2:2 a ani prodloužení o postupujícím nerozhodlo. Rozhodnout musely samostatné nájezdy, kdy trenéři obou stran vybrali pět borců, kteří prováděli nájezdy tak dlouho, dokud se nerozhodlo. Po prvních pěti nájezdech na obou stranách byl výsledek stále nerozhodný, stejná situace byla i po deseti nájezdech. Na řadu přišel famózní Václav Pitel, který své dva předešlé nájezdy proměnil. A nemýlil se ani potřetí. V brněnské hale Za Lužánkami se 25. břazna 1993 ve 20:38 zastavil čas. Jindřichohradecký Vajgar byl několik vteřin v české extralize!
Sestava Vajgaru v rozhodujícím zápase sezóny:
Hudáček - Pácal, Němec, Kozačka, Šára, Domin, Suchánek - Prokůpek, Pitel, Ulman - Dlugoš, Cmunt, Minář - Hřeben, Mazanec, Mašita. Na střídačce byli připraveni: Konzal, Metlička, Fexa a Hrádek. Trenérem Vajgaru byl Milan Kašpárek, jeho asistenty František Fexa a Jaroslav Pařízek.
